TT "Deprese" (povídka)

9. března 2013 v 11:59 | Annie.Z |  Povídky
Moje úplně první povídka. Chtěla jsem skusit něco napsat. Je krátká ,ale na to že mi je teprve třináct a o psaní povídek nevím vlastně vůbec nic nevím... Mi to připadá celkem k světu. Myslím že se to dá číst, ale ocenění bych za to asi nedostala. Ještě je co vylepšovat. Tumblr_mjd7c70psq1s10hqeo1_500_large

Rodiče se rozvádějí a já se rozhodla že zůstanu s mámou. Shodli jsme se na pravidle "Už žádní chlapi" Přestěhovali jsme se z vesnice do většího města. Jeden z důvodů proč jsem se rozešla s přítelem. Čekal na mě první den v nové škole.
"Tady je teď tvá nová třída." Řekla starší hodná žena, když mě doprovázela do třídy.
Na staré škole jsem byla velmi oblíbená. Snad se mi podaří co nejrychleji zapadnout. Vešla jsem jsem do třídy a hledala volné místo kde si sednu.
"Pojď ke mně." Zařvala přemalovaná bruneta. Nezbývalo mi nic jiného než poslechnout.
"Ty jsi ta nová Sára?"
"Jo."
Připadá mi milá.- Za mnou se ozvalo chechtání. Otočila jsem abych zjistila kdo se směje. Parta kluků si na mě ukazovalo. Otočila jsem se za brunetkou. K mému překvapení se směje také.
"Co se děje?"
"Měla by sis dát příště větší pozor."
Otočila jsem se k východu a odešla na záchod. Čemu se smáli? Točila jsem se u zrcadla všelijak a snažila se přít na něco směšného. Možná jsem to jen špatně pochopila. Třeba se mi nesmáli kvůli trapasu. Zazvonilo na hodinu.

Zbytek hodin ve škole se dalo přežít. O hodinách si pár kluků šeptalo a vrhali proti mně zvláštní obličeje. Na obědě jsem seděla sama. Nečekala jsem že bude tak těžké zapadnout. Jsem úplně jiná než všichni ostatní. Když jsem přišla domů všude bylo ticho.
"Mami jsem doma."
Nic. Máma si hledá práci. Jen se zdržela. Při pomyšlení na to že jsem ztratila všechny své přátelé. Lidi které jsem znala už od dětství a že jsem je vyměnila za tuhle bandu pitomců... Sklouzlo mi po tváři pár slz. Dokonce mi začíná chybět i táta. Nevím proč se s mámou rozvedli, nikdo nikoho nepodvedl. Jen neustálé hádky.
Už je pět hodin začínám mít strach. Zavolám mámě, mobil má vypnutý. Zašla jsem k televizi a pustila jsem si nějaký film. Usnula jsem u něj. Probudila jsem se když jsem slyšela klíče v zámku. Rychle jsem vyrazila ke dveřím. Ve dveřích stála Julie, babička. Oči měla opuchlé a smutně se na mě koukala. Podívala jsem se na hodiny. 22:36. Muselo se stát něco hrozného. Tuším co se stalo. Máma už by byla doma. Babička by nevypadala tak hrozně. Zavřela dveře a objala mě.
"Je mi to líto Sáro."
Později mi řekla ty nejhorší věci. Máma umřela při autonehodě. Probrečela jsem celou noc. Ztratila jsem vše. Život si se mnou hraje. Jsem v depresi. Možná bych to měla skoncovat. Už jsem o tom několikrát četla. Dojdu to koupelny a najdu žiletku. Přiložím ji k zápěstí. Je to jen pár pohybů. Je jen jeden problém. Jsem srab. Nedokážu se tak rychle vzdát. Mohlo to být všechno jinak. Mohla jsem tomuhle všemu zabránit. Nejsem silná, udělám si pár škrábanců na ruce a sleduju jak mi teče krev. Pak už si pamatuju jen skvrny a záblesky.
Ráno mě probudí babička když mě najde v koupelně na zemi. Vidím že je zničená jako já. Má o mně starost. Jsem hrozně slabá. Někteří lidé by to zvládali lépe. Řekli by si že život jde dál ,ale já ne.

Upadám do deprese snad každý den, ale věřím že se s tím vypořádám. Žiji přechodně u babičky a tety. Našla jsem si už pár kamarádů kteří mě podporují. Je těžké se vypořádat s depresí, pokud jste jako já. Musím věřit že to bude lepší.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj blog (upřímně!!!)

Ano
Ne

Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 9. března 2013 v 12:34 | Reagovat

taky jsem ve třinácti psala tyhle výkřiky do tmy. Co si budem povídat, dějově je to hodně zoufalé (neber to špatně, ale až se na to za pár let podíváš, budeš mlátit hlavou o zeď a říkat si "Co jsem to proboha napsala za sračku?!"). Ale styl, jakým píšeš, není vůbec špatný. A taky je příjemný, že tam nemáš hrubky, překlepy, špatně dané  čárky a tak... Takže jasný, proč ne :-) Na první pokus je to dost dobrý a kdybys měla v plánu se tomu nějak víc věnovat, máš určitě šanci to někam dotáhnout :) Tak držím palce.

2 Agricula Agricula | Web | 9. března 2013 v 12:49 | Reagovat

Trochu klišé ne?
Jinak nemůžu jinak, než souhlasit se Sasankou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama